Novinky
Mazda 3 - Královna nižší střední- otestováno!
Sep 15, 2014 Kategorie: Archiv Zaslal: admin
Redaktoři magazínu auto.cz měli Mazdu 3 v testu již několikrát, kombinace prozatím nejvýkonnějšího motoru v nejvyšší výbavě se jim ale dlouho vyhýbala.
Mazda 3 je v mnohém jako z jiného světa. Ačkoliv měří téměř půl pátého metru, stále se jedná o hatchback nižší střední třídy. Když s ní jedete, tak vám dává neustále najevo, že finanční prostředky, které jiní vrážejí kupříkladu do kvality interiéru, zde putují jednoznačně do toho, jak auto jezdí. A ještě k tomu nemá v dnešní době ani jeden přeplňovaný benzinový motor a přesto těmto agregátům nechybí silný zátah ani nízká spotřeba.
My zde tentokrát máme vůbec nejsilnější verzi s atmosférickým dvoulitrem naladěným na 121 kW. Je v rovněž nejvyšší výbavě Revolution Top, kterou poznáte třeba podle kožených sedadel. Připlácet na této úrovni můžete jenom několik málo prvků, jako například navigaci nebo krásnou červenou barvu, kterou testované auto mělo a která trojce náramně sluší. Nejedná se ale o nejdražší verzi, turbodiesel s automatem stojí o 95.000 Kč více.
Designový směr Kodo byl již zmiňován mnohokrát, ale pokud chcete znát náš názor, tak Mazda 3 vypadá výborně. Hladké zakulacené tvary ale nemusejí sedět každému, občas se najde člověk, který pod vousy zamumlá něco o „ocumlaném bonbonu“. Možná se stane, že tyto tvary vyjdou za čas z módy, ale prozatím to rozhodně nehrozí. Námi testovaný exemplář měl ještě výrazné koncovky výfuku Sebring, které dobře vypadají a velmi decentně podkreslují zvukový doprovod vozu.
Nyní je tedy čas podívat se za volant. Po usednutí do trojky není těžké najít ideální pozici, sedadlo řidiče má totiž dobrý rozsah nastavení a dá se snížit velmi blízko k zemi, zejména když si odpustíte kožené potahy. Stejně tak volant si může člověk přitáhnout blízko k tělu, není tedy problém sedět na tuto třídu až překvapivě sportovně. Co se týče prostornosti, tak Mazda 3 není tak vzdušná, jako nedávno testovaný Nissan Pulsar, ale rozhodně zde máte dostatek místa i na zadních sedadlech.
Přesto je interiér to, co se na trojce nejsnadněji kritizuje. Začíná to již odkládacími prostory: ve dveřích sice nějaké jsou, řidič si tam ale dá buď láhev s pitím, nebo třeba peněženku, rozhodně však ne obojí zároveň. Na to je prostor moc malý. V tomto ohledu je většina konkurence dále. Dílenské zpracování samotného vnitřku by také mohlo být o něco lepší. Spáry mezi jednotlivými díly jsou nerovnoměrné, materiály spíše průměrné a celkově nedokáže kabina působit natolik honosně, jako u těch nejlepších ve třídě.
Všechno ale zachraňuje zdařilý přístrojový štít, kterému v této silnější verzi dominuje otáčkoměr, rychloměr je digitální. Oceňujeme i řadicí páku příjemně po ruce či klasickou ruční brzdu, která nám stále vyhovuje lépe, než elektronická a k charakteru auta se více hodí. Milovníci hračiček pak uvítají head-up displej, jež se zobrazuje na výklopném štítku před řidičem. Infotainment trojky je o úroveň lepší, než u větší šestky, byť móda „tabletů“ vyrůstajících na palubní desce nám není ani v tomto případě po chuti.
Motor a převodovka – Mechanická harmonie
Dvoulitrový atmosférický zážehový čtyřválec, dříve typický motor pro auta střední třídy a vrchol v nižší střední, dnes již spíše rarita – právě ten trojku pohání. V tomto případě se jedná o agregát s vysokým kompresním poměrem 14,0:1 a slušným točivým momentem 210 N.m shodným se slabší 88kW variantou. Jednotka naladěná na zmíněných 121 kW je prozatím tím nejlepším, co můžete v Mazdě 3 mít, a musíme říci, že spolupracovat s ní je jednoduše radost.
Poznáte to už na prvních metrech jízdy. Neexistuje totiž mnoho jiných motorů, i s mnohem větším objemem, které by se sbíraly z nízkých otáček s takovou vervou. Auto nejen že zrychluje v podstatě z volnoběhu, ale ještě dokáže pod dvěma tisíci zatáhnout tak, jak to často neumějí ani dvoulitrové turbodiesely s naplno roztočeným turbodmychadlem. To všechno okamžitě, bez prodlevy. Přiznám se, že mě velmi bavilo sledovat, s jakou lehkostí vůz upaluje vpřed na pětku ve 40 km/h – to se jednoduše jen tak nevidí.
Přitom se nejedná o ten typ motoru, který zatáhne a umře. Lineární průběh máte k dispozici v celém spektru otáčkoměru, přičemž nejlépe vůz jede někde mezi čtyřmi a šesti tisíci, navíc se zvukovým doprovodem, který vám vykouzlí úsměv na tváři. Fantastické jsou na tomto agregátu i na jednu stranu jemné, na druhou však velmi rychlé reakce na sešlápnutí pedálu plynu. I otáčky po ubrání padají rychle, člověk tak není nucen pořád na něco čekat, ale může okamžitě měnit jízdní režimy, jak se mu zachce. Díky širokému spektru použitelných otáček se na to ale klidně můžete vykašlat, nechat tam pětku a prostě jenom šlapat na dva pedály po pravé straně.
Jenže to rozhodně nechcete, protože řazení je další z věcí, pro kterou stojí za to s trojkou jezdit. Několikrát jsem se přistihl, že neřadím proto, že musím, ale řadím jenom tak abych si užil ten mechanický, přesný a zároveň jemný pohyb, který páka v kulise vykonává. Když si k tomu připojíte tvárnost motoru, tak ve výsledku můžete řadit velmi rychle a přesně bez cukání, hrát si s meziplyny jen tak pro pocit, že tam rychlost vklouzla téměř sama a bavit se.
Skutečnost, že jednotka dokáže relativně lehkou Mazdu 3 rozpohybovat i ve velmi nízkých otáčkách, stojí také za výtečnou úsporností motoru. Při jízdě po městě jsme byli schopni se vejít do sedmi litrů na sto kilometrů (méně, než udává výrobce), mimo město se pak bez větší snahy dostanete k pěti litrům. Jenom na dálnici se začne chuť motoru po palivu projevovat výrazněji. Pokud se budete držet zákonem daných mezí, pak to ještě nebude nic horšího než rozumných sedm litrů na sto kilometrů. Jestli ale rádi jezdíte svižněji, třeba 160 km/h, pak počítejte s jedním až dvěma litry navíc. Opět to není tak špatné, ale tady už konkurence umí být i lepší. Celkově jsme v testu jezdili za 7,5 litru a to jsme si užívali i příjemné dynamiky vozu.
Často si stěžujeme, že pokud jede řidič s downsizovaným turbomotorem svižněji, jeho spotřeba strmě stoupá. To se ale atmosférické Mazdy netýká, ta si i při velmi svižném stylu jízdy (pověstná brzda-plyn) sotva vezme přes deset litrů na sto kilometrů. Navíc překvapí pružnost motoru a schopnosti akcelerovat z vyšších rychlostí, za čímž stojí velmi dobré odstupňování šestirychlostního manuálu, skvělý průběh točivého momentu a příkladné navazování jednotlivých převodů na sebe.
Naladění par excelence
Zatím jsme Mazdu 3 pochválili v mnoha ohledech, pokud ale v něčem opravdu exceluje, tak je to naladění podvozku. Ať už si totiž libujete v komfortním svezení, nebo máte rádi jízdu na limitu, tento hatchback vás nezklame.
Auto tlumí nerovnost velmi měkce a hlavně tiše, zároveň však působí pevně v kramflecích. Rovnou říkáme, že takto si představujeme správně nastavené zavěšení u vozu nižší střední třídy. Ani velké nerovnosti neznamenají tvrdé rány, jízda je velmi relaxovaná a pohodlná. Jde rovněž cítit, že vzadu jsou kola spojena s víceprvkovou nápravou - nečekejte tedy žádné uskakování, dunění ani rány.
Zároveň v projevu auta cítíte ono jinba ittai, což v japonštině znamená souznění jezdce se svým koněm. Mazda je bezprostřední, lehká a ladná. Na rozbité silnici skvěle kontroluje pohyby karoserie, na té hladké zase předvádí příkladnou přilnavost i hravost. V náročné sérii zatáček není problém dovolit si mnohem více, než s jakýmkoliv konkurenčním vozem. V ruce navíc držíte volant, který si s vámi povídá – řízení je přesné, informuje vás o povrchu pod koly, působí přirozeně, není přehnaně těžké a ještě v něm najdete i stále vzácnější náznak citu. To ovšem platí snad pro všechny ovládací prvky auta, jenom na tuhou spojku si musí řidič zvykat. V praxi to tedy znamená, že i neznámou silnici můžete projet jistě, zábavně a velmi rychle, aniž by docházelo k nechtěným dramatům. Pokud by ono drama nakonec stejně přišlo, dost možná pomůže výtečná ovladatelnost na limitu.
Milé je, že Japonci v tomto případě nezapomněli ani na utlumení auta. Z Mazdy 3 je tak nejen pohodlný a úsporný parťák do města či překvapivě schopný a zábavný polykač okresek, ale i příjemně relaxovaný cestovní stroj. Je pravda, že Volkswagen Golf v tomto ohledu působí ještě o chlup lépe, přesto se na delších cestách řadí Mazda 3 k nadprůměru a neobtěžuje posádku nechtěným hlukem od silnice. Snad jenom motor točí při 130 km/h v dnešní době již vysokých 3300 otáček za minutu, jeho hlučnost je ale stále v normě.
Závěr
Pokud vybíráte hatchback nižší střední třídy, ale stále vás velmi zajímá i to, jak se auto řídí, pak rozhodně vyzkoušejte Mazdu 3, pro nás by v tomto případě byla vítězem. Trojka ale neboduje jenom pružným motorem, výtečnými reakcemi nebo komunikativním podvozkem. Je zároveň prostorná, pohodlná a úsporná. Spojuje tedy to nejlepší z obou světů a můžete tak vůz koupit srdcem i rozumem. Dokonalá však není, zejména co se týče interiéru či individualizace. Jsme však ochotni akceptovat skutečnost, že peníze, které byly ušetřeny na vývoji kupříkladu výplní dveří, putovaly do onoho lahodného naladění podvozku či do vývoje motorů Skyactiv. Mazda 3 se v našich očích řadí na samotný vrchol nižší střední třídy.
Plusy
- Pružný, úsporný a charakterní motor
- Precizní mechanické řazení
- Pohodlný a zároveň obratný podvozek
- Nadprůměrná ovladatelnost
- Zpětná vazba podvozku, řízení a brzd
Minusy
- Malá možnost individualizace
- Praktičnost interiéru
- Lacinější materiály uvnitř
převzato z www.auto.cz/test-mazda-3-2-0-skyactiv-g-121-kw-kralovna-nizsi-stredni-83048